Černošce sa narodil chlapeček se zrzavými vlasy. Prosí doktora, ať to nějak vysvětlí mužovi, nebo že ji zabije.Doktor si tedy toho obrovského černocha zavolá do ordinace a povídá mu: „Máte krásného syna, ale mám na vás jednu otázku: Jak často míváte se ženou sex?!“„Asi jednou měsíčně.“ - „No pěkně! Tak teď se pojďte podívat, co jste tím zrezivělým penisem zplodil!“
-
As of today ICMag has his own Discord server. In this Discord server you can chat, talk with eachother, listen to music, share stories and pictures...and much more. Join now and let's grow together! Join ICMag Discord here! More details in this thread here: here.
Vtipy
- Thread starter Clockmaker
- Start date
Bioecoteam
Member
Baví se tři chlapi, kdy je lepsi soulozit.
Prvni rika: nejlepsi to je odpoledne. Date si oběd, pivko a na gauči... prostě paráda.
Druhý říká: ne ne. Nejlepši je to večer, romantická veceře, postel v růžích... nic lepšího neznám.
Třetí na to: Nemůžu si pomoct, ale nejlepší to je ráno. Co? Ráno? Vždyť to je hnus. Rozcuchané vlasy, smrdí ji z huby, atd..
To je sice všechno pravda, ale já mám alespoň jistotu, že jsem prvni!!
Prvni rika: nejlepsi to je odpoledne. Date si oběd, pivko a na gauči... prostě paráda.
Druhý říká: ne ne. Nejlepši je to večer, romantická veceře, postel v růžích... nic lepšího neznám.
Třetí na to: Nemůžu si pomoct, ale nejlepší to je ráno. Co? Ráno? Vždyť to je hnus. Rozcuchané vlasy, smrdí ji z huby, atd..
To je sice všechno pravda, ale já mám alespoň jistotu, že jsem prvni!!
V kupé vlaku nás sedělo pět a na další zastávce k nám přistoupila mladistvě vypadající dáma s chlapcem, který jak se později ukázalo – nebyl syn, ale vnouček. Spořádaně jsme oba dva pustili na místa, která i navzdory špinavým oknům umožňovala hezký výhled na ubíhající, takřka jarní krajinu.
Chlapec chvíli pozoroval okolní svět. Ten ho ale omrzel, a tak začal očima těkat po kupé, až ho na stěně zaujala sprejem vyvedená kresba, které jsme si my dospělí ani nevšimli. Na umakartovém podkladu se skvěl červený kosočtverec s čárkou uprostřed. K dokonalému provedení měl daleko, ale malba svůj účel splnila, protože každý bezpečně poznal, o co se jedná. Až na malého chlapce.
,, Babí, co je to tam namalovaný?” Pro něj neznámý druh ,,smajlíka” ho zřejmě zaujal.
“Kde myslíš Kubíku?”
“No přece naproti nám, na stěně.” Ukázal chlapec na nestydatou malůvku. Na čele jí vyskočila ustaraná vráska. I my ostatní zpozorněli a se špatně skrývanou škodolibostí vyčkávali, jak se ta dobrá žena se zapeklitou situací popere. Prala se statečně.
“To je… to je…” přemýšlela usilovně, čím ukojit vnoučkovu zvědavost, až ji osvítil duch svatý. “To je přece dráček!” zašvitořila s líbezným úsměvem a nás, škodolibce, obdařila vítězoslavným pohledem. Zdálo se, že trapas je zažehnán, atmosféra v kupé se opět uvolnila a všichni přítomní se vrátili ke svým myšlenkám.
Ne však chlapec.
“Jakej dráček, babi? Myslíš jako ten na pouštění?” Babička, čelíc další zvídavé otázce,nešťastně vzdychla a očima k nám vyslala signál SOS. Nikdo jí však záchranné lano nehodil.
,,No ano, Kubíku, takovej co ti udělal táta na podzim, pamatuješ?” Improvizovala statečně. Chlapec se zamyslel. Tak dráček, hmmm.
“Hele babi a nepotřebuje ten dráček vocas?” Dvěma spolucestujícím už cukaly koutky úst a paní začala rudnout.
“Tenhle dráček asi ne”, hlesla babička.
“To je divný, každej správnej dráček by si vocas zasloužil,” mudroval vnouček.
“Tak tenhle ho nemá!” odsekla mu babička. Očividně jí docházela trpělivost i fantazie.
Mladý se ale nedal a bezděčně utahoval šrouby.
“Babi a ty máš dráčka?” Babi polil pot a polovina kupé se odebrala na chodbu, odkud se ozývaly salvy dosud zadržovaného smíchu.
“Já už dráčky nepouštím,” odpověděla ta dobrá žena žalostně.
“Protože už dráčka nepotřebuješ!” triumfoval chlapeček a zbylé osazenstvo propuklo v řehot. Babička se blížila infarktu a vnouček dál bezelstně rozvíjel svou ďábelskou teorii:
“Ale když jsi ještě dráčka mívala, tak jsi vocas chtěla, ne?” To už smíchy slzelo celé kupé i chodba před ním. Na nebohou ženu to ale bylo příliš a bouchly saze.
“Chováte se jako primitivové!” rozječela se na nás. “Čemu se smějete? Jak asi vypadám před tím klukem?!” Nenápadná studentka v brýlích, která seděla naproti, poprvé zvedla hlavu od své učebnice, a do nastalého ticha ke všeobecnému zděšení pravila: “Jako dráček?”
Žena sklapla čelist a chvíli na dívku konsternovaně hleděla. Pak ale pochopila význam sdělení i trapnost svého výstupu a začala se smát. Postupně se k ní přidali i ostatní cestující i s kloučkem, který sice nevěděl, čemu se směje, ale smál se o to upřímněji.
“Máte pravdu, chovala jsem se jako dráček,” soukala ze sebe ta žena, co jí bránice dovolila. Vlak zabrzdil v konečné stanici a lidé začali vystupovat.
Loučili se slovy, tak se mějte paní a ty taky draku… — v České dráhy, a.s.
Chlapec chvíli pozoroval okolní svět. Ten ho ale omrzel, a tak začal očima těkat po kupé, až ho na stěně zaujala sprejem vyvedená kresba, které jsme si my dospělí ani nevšimli. Na umakartovém podkladu se skvěl červený kosočtverec s čárkou uprostřed. K dokonalému provedení měl daleko, ale malba svůj účel splnila, protože každý bezpečně poznal, o co se jedná. Až na malého chlapce.
,, Babí, co je to tam namalovaný?” Pro něj neznámý druh ,,smajlíka” ho zřejmě zaujal.
“Kde myslíš Kubíku?”
“No přece naproti nám, na stěně.” Ukázal chlapec na nestydatou malůvku. Na čele jí vyskočila ustaraná vráska. I my ostatní zpozorněli a se špatně skrývanou škodolibostí vyčkávali, jak se ta dobrá žena se zapeklitou situací popere. Prala se statečně.
“To je… to je…” přemýšlela usilovně, čím ukojit vnoučkovu zvědavost, až ji osvítil duch svatý. “To je přece dráček!” zašvitořila s líbezným úsměvem a nás, škodolibce, obdařila vítězoslavným pohledem. Zdálo se, že trapas je zažehnán, atmosféra v kupé se opět uvolnila a všichni přítomní se vrátili ke svým myšlenkám.
Ne však chlapec.
“Jakej dráček, babi? Myslíš jako ten na pouštění?” Babička, čelíc další zvídavé otázce,nešťastně vzdychla a očima k nám vyslala signál SOS. Nikdo jí však záchranné lano nehodil.
,,No ano, Kubíku, takovej co ti udělal táta na podzim, pamatuješ?” Improvizovala statečně. Chlapec se zamyslel. Tak dráček, hmmm.
“Hele babi a nepotřebuje ten dráček vocas?” Dvěma spolucestujícím už cukaly koutky úst a paní začala rudnout.
“Tenhle dráček asi ne”, hlesla babička.
“To je divný, každej správnej dráček by si vocas zasloužil,” mudroval vnouček.
“Tak tenhle ho nemá!” odsekla mu babička. Očividně jí docházela trpělivost i fantazie.
Mladý se ale nedal a bezděčně utahoval šrouby.
“Babi a ty máš dráčka?” Babi polil pot a polovina kupé se odebrala na chodbu, odkud se ozývaly salvy dosud zadržovaného smíchu.
“Já už dráčky nepouštím,” odpověděla ta dobrá žena žalostně.
“Protože už dráčka nepotřebuješ!” triumfoval chlapeček a zbylé osazenstvo propuklo v řehot. Babička se blížila infarktu a vnouček dál bezelstně rozvíjel svou ďábelskou teorii:
“Ale když jsi ještě dráčka mívala, tak jsi vocas chtěla, ne?” To už smíchy slzelo celé kupé i chodba před ním. Na nebohou ženu to ale bylo příliš a bouchly saze.
“Chováte se jako primitivové!” rozječela se na nás. “Čemu se smějete? Jak asi vypadám před tím klukem?!” Nenápadná studentka v brýlích, která seděla naproti, poprvé zvedla hlavu od své učebnice, a do nastalého ticha ke všeobecnému zděšení pravila: “Jako dráček?”
Žena sklapla čelist a chvíli na dívku konsternovaně hleděla. Pak ale pochopila význam sdělení i trapnost svého výstupu a začala se smát. Postupně se k ní přidali i ostatní cestující i s kloučkem, který sice nevěděl, čemu se směje, ale smál se o to upřímněji.
“Máte pravdu, chovala jsem se jako dráček,” soukala ze sebe ta žena, co jí bránice dovolila. Vlak zabrzdil v konečné stanici a lidé začali vystupovat.
Loučili se slovy, tak se mějte paní a ty taky draku… — v České dráhy, a.s.
-GD-
Active member
Vsadí se v hospodě na srazu myslivců jeden z nich se všema o flašku vodky, že když mu zavážou oči, tak poslepu sáhne na kůži a řekne, kdy bylo zvíře střeleno a jaká je jeho cena. Tak mu je zavážou, dají mu do ruky kůži a on řekne: „Srna střelená loni, cena je 2 500 korun.”
Tak vypije celou flašku, ráno se probudí z opice a vidí, že jeho manželka brečí: „Že jsi přišel ve tři ráno, to bych ti prominula, ale že jsi mě celou noc osahával a křičel: Krtek za 3,50 - to ti nikdy neprominu!”
Tak vypije celou flašku, ráno se probudí z opice a vidí, že jeho manželka brečí: „Že jsi přišel ve tři ráno, to bych ti prominula, ale že jsi mě celou noc osahával a křičel: Krtek za 3,50 - to ti nikdy neprominu!”
Starý pošťak odchází do důchodu. Už roky roznášel po svém rajóně poštu a tak ho všichni poznali. Přišel jeho poslední pracovní den. Lidé se s ním loučili. Jedna rodina mu dala klíčenku, druhá na památku pero. Najednou zazvonil u jedněch dveří, otevřela překrásná sexy blondýnka vtáhla ho za ruku dovnitř svlékla se a strávili dvě hodiny milováňím v těch nejnemožnějších akrobatických polohách. Potom si dali sprchu, senzační snídani (vajíčko, slaninka, džus a všelijaké dobroty a nakonec mu blondýnka dala 5 korun. Ohromený pošťák se ptá: "Jak je to možné, že se k němu tak krásně chová, co se stalo?"
A blondýnka odpověděla: "Včera jsem povídala manželovi, že náš pošťak odchází. do důchodu, že by bylo dobré něco mu dát na památku. A manžel odpověděl: "Ale, jebat ho... dej mu 5 korun"
"No a snídaně, to byl můj nápad."
A blondýnka odpověděla: "Včera jsem povídala manželovi, že náš pošťak odchází. do důchodu, že by bylo dobré něco mu dát na památku. A manžel odpověděl: "Ale, jebat ho... dej mu 5 korun"
"No a snídaně, to byl můj nápad."
sailinder75
Active member
sailinder75
Active member
N
not real geroi
https://lh3.googleusercontent.com/i...jBqC-tf0vJAnLJ4l_BFcORSDCfO0=w1366-h768-rw-no
ps vtipy a brutální zážitky po hulení z praxe jsou to samý ?
ps vtipy a brutální zážitky po hulení z praxe jsou to samý ?
Mlady a stary zamestnanec idu spolu do prace.
Mlady - kopa papierov, aktovka plna knih, prezentacii atd.
Stary - uvolneny, iba igelitka s jablkom a jogurtom.
Mlady sa pyta s obdivom:
- No, po tolkych rokoch prace, asi to mate vsetko v hlave, vsak?
- Nie kolega, v pici....
Mama pracuje v kuchyni a pocuva svojho 5-rocneho syna, ktory sa hraje v
obyvacke s elektrickym vlacikom. Naraz vlacik zastavi a jej syn hovori:
Vy kokoti, ktori chcete vystupit, vypadnite odtial, pretoze toto je
posledna zastavka. A vy kokoti, ktori chcete nastupit, okamzite pohnite zadkom, pretoze hned odchadzame. Zdesena matka vojde do izby a hovori:
"V tomto dome takyto jazyk nepouzivame. Takze hned chod za trest do svojej izby a zostan tam dve hodiny. Potom sa mozes vratit a hrat sa dalej so svojim vlacikom. Chcem ale aby si hovoril len slusne.
" Po dvoch hodinach syn vyjde zo svojej izby a hra sa zase zo svojim vlacikom. Za chvilku vlak zastavi a matka pocuje:
"Vsetkym pasazierom, ktori vystupuju, pripominam, aby si nezabudli vziat
batozinu. Chceme Vam podakovat, ze ste s nami cestovali a dufame, ze ste stravili prijemnu cestu. "
Dalej pocuje:
" Tim, ktori prave nastupuju, pripominame aby si malu batozinu dali pod sedadlo. Pamatajte prosim, ze fajcenie neni v tomto vlaku dovolene.
Prajeme Vam prijemnu cestu."
Ked sa matka suhlasne a spokojne usmiala, syn dodal:
"A pre vas, kto ste nasrani z dvojhodinoveho meskania, chodte podakovat tej pici v kuchyni".
Mlady - kopa papierov, aktovka plna knih, prezentacii atd.
Stary - uvolneny, iba igelitka s jablkom a jogurtom.
Mlady sa pyta s obdivom:
- No, po tolkych rokoch prace, asi to mate vsetko v hlave, vsak?
- Nie kolega, v pici....
Mama pracuje v kuchyni a pocuva svojho 5-rocneho syna, ktory sa hraje v
obyvacke s elektrickym vlacikom. Naraz vlacik zastavi a jej syn hovori:
Vy kokoti, ktori chcete vystupit, vypadnite odtial, pretoze toto je
posledna zastavka. A vy kokoti, ktori chcete nastupit, okamzite pohnite zadkom, pretoze hned odchadzame. Zdesena matka vojde do izby a hovori:
"V tomto dome takyto jazyk nepouzivame. Takze hned chod za trest do svojej izby a zostan tam dve hodiny. Potom sa mozes vratit a hrat sa dalej so svojim vlacikom. Chcem ale aby si hovoril len slusne.
" Po dvoch hodinach syn vyjde zo svojej izby a hra sa zase zo svojim vlacikom. Za chvilku vlak zastavi a matka pocuje:
"Vsetkym pasazierom, ktori vystupuju, pripominam, aby si nezabudli vziat
batozinu. Chceme Vam podakovat, ze ste s nami cestovali a dufame, ze ste stravili prijemnu cestu. "
Dalej pocuje:
" Tim, ktori prave nastupuju, pripominame aby si malu batozinu dali pod sedadlo. Pamatajte prosim, ze fajcenie neni v tomto vlaku dovolene.
Prajeme Vam prijemnu cestu."
Ked sa matka suhlasne a spokojne usmiala, syn dodal:
"A pre vas, kto ste nasrani z dvojhodinoveho meskania, chodte podakovat tej pici v kuchyni".
Last edited:
